úterý 20. prosince 2011

Gorily mezi Afrikou a Prahou ve vysílání ČT



V premiéře na ČT2 v pondělí 26. 12. 2011 v 14:15 a pak v reprízách ve středu 28. 12. 2011 v 06:00 a v pátek 30. 12. 2011 v 19:30 se bude vysílat náš koprodukční film Gorily mezi Afrikou a Prahou, který vznikl ve spolupráci a za velké finanční podpory Zoo Praha





čtvrtek 8. prosince 2011

Den 6. Vzhůru do hor!


Kudypak já se zítra dostanu na druhou stranu?
mořští racci hledají potravu až na hranici sněhu
Vždyť už taky bylo na čase, kvůli horám tady jsem. V ranním přesunu k busu do Glenorchy se prohýbám pod bagáží a neumím si představit, že se ještě budu plahočit přes hory. Házím ruksak do přívěsu a sedám si konečně mezi své – mezi trampy, jak se tady lidem s báglem říká. V autobuse panuje dobrá nálada, protože předpověď počasí nevypadá špatně. Glenorchy je víska s asi dvěstě obyvateli na druhém konci blankytného jezera Wakapitu. Kolem je obklopená fantastickou kulisou hor, kterou si asi ne náhodou vybrali tvůrci Pána prstenů jako lokaci. Mimochodem dnes tady úspěšně kvete byznys s návštěvou míst natáčení, kdy si najmete průvodce a on už vám s pomocí srovnávací fotky ukáže, kde přesně se která scéna odehrává. Já se tu potkávám s Vlaďkou Kennett která zde už pár let žije a na okolních stezkách zná každý kámen. Dnes mě veze na začátek treku do údolí řeky Rees, abychom se za pár dní setkali o několik kilometrů dál na konci treku pro změnu v údolí řeky Dart a pokračovali pak už spolu na Roteburn trek. Rees-Dart trek tvoří téměř okruh o délce asi 70 km, kdy je nutné vystoupat až do sedla Rees do výšky 1477 m.n.m., které obě údolí odděluje. Nechávám si u Vlaďky nepotřebný věci a vyrážím. Jen jsem už nestihl v Queens nakoupit jídlo a v Glenorchy toho moc do hor neměli, taky jsem nějak zapoměl, že bochník chleba na cestu v případě průhlednýho toast bread není to samé jako náš bochník. No nebudu to dál obcházet, prostě jsem si vzal málo jídla. Patery instantnudls jedné příchutě, dva pytlíčky vločkové kaše, pár sladkostí, ten chleba, kus sýra a med mi musí vydržet na čtyři dny pochodu.
Chata Shelter Rock
Široké řečiště s pásem travin se zúžilo a zanořil jsem se do pohádkového pralesa ze stálezelených pabuků, epifitů a kapradin. Nevěděl jsem jak hodně je místní značení v hodinách na knop, kolik toho můžu cestou točit a ukázalo se, že to mají hodně na knop. Člověk by musel letět, aby ty úseky dal na spodní hranici časovýho rozpětí.Mě tíží a křiví hlavně ten proklatej stativ, tak to jde ztuha. Už hodně pozdě večer jsem se doplahočil až k první chatě Shelter Rock, která je postavená na horní hranici lesa. Je tu jen jedna parta, co jde zítra dolů a pak zajímavá čtyřka z Aucklandu, což bude moje jediná společnost na zbývajících chatách. Jsou to mladí manželé a jejich otcové. Za celý 4 dny jsem jinak nikoho nepotkal.