 |
| Kudypak já se zítra dostanu na druhou stranu? |
 |
| mořští racci hledají potravu až na hranici sněhu |
Vždyť už taky bylo na čase, kvůli
horám tady jsem. V ranním přesunu k busu do Glenorchy se prohýbám
pod bagáží a neumím si představit, že se ještě budu plahočit
přes hory. Házím ruksak do přívěsu a sedám si konečně mezi
své – mezi trampy, jak se tady lidem s báglem říká. V autobuse
panuje dobrá nálada, protože předpověď počasí nevypadá
špatně. Glenorchy je víska s asi dvěstě obyvateli na druhém
konci blankytného jezera Wakapitu. Kolem je obklopená fantastickou
kulisou hor, kterou si asi ne náhodou vybrali tvůrci Pána
prstenů jako lokaci. Mimochodem dnes tady úspěšně kvete byznys s
návštěvou míst natáčení, kdy si najmete průvodce a on už vám
s pomocí srovnávací fotky ukáže, kde přesně se která scéna
odehrává. Já se tu potkávám s Vlaďkou Kennett která zde už
pár let žije a na okolních stezkách zná každý kámen. Dnes mě
veze na začátek treku do údolí řeky Rees, abychom se za pár dní
setkali o několik kilometrů dál na konci treku pro změnu v údolí
řeky Dart a pokračovali pak už spolu na Roteburn trek. Rees-Dart
trek tvoří téměř okruh o délce asi 70 km, kdy je nutné
vystoupat až do sedla Rees do výšky 1477 m.n.m., které obě údolí
odděluje. Nechávám si u Vlaďky nepotřebný věci a vyrážím.
Jen jsem už nestihl v Queens nakoupit jídlo a v Glenorchy toho moc
do hor neměli, taky jsem nějak zapoměl, že bochník chleba na
cestu v případě průhlednýho toast bread není to samé jako náš
bochník. No nebudu to dál obcházet, prostě jsem si vzal málo
jídla. Patery instantnudls jedné příchutě, dva pytlíčky
vločkové kaše, pár sladkostí, ten chleba, kus sýra a med mi
musí vydržet na čtyři dny pochodu.
 |
| Chata Shelter Rock |
Široké řečiště s pásem travin se
zúžilo a zanořil jsem se do pohádkového pralesa ze stálezelených
pabuků, epifitů a kapradin. Nevěděl jsem jak hodně je místní
značení v hodinách na knop, kolik toho můžu cestou točit a
ukázalo se, že to mají hodně na knop. Člověk by musel letět,
aby ty úseky dal na spodní hranici časovýho rozpětí.Mě tíží
a křiví hlavně ten proklatej stativ, tak to jde ztuha. Už hodně
pozdě večer jsem se doplahočil až k první chatě Shelter Rock,
která je postavená na horní hranici lesa. Je tu jen jedna parta,
co jde zítra dolů a pak zajímavá čtyřka z Aucklandu, což bude
moje jediná společnost na zbývajících chatách. Jsou to mladí
manželé a jejich otcové. Za celý 4 dny jsem jinak nikoho
nepotkal.
