středa 30. listopadu 2011

V pohorách po horách...Nového Zélandu


Den 1.-2. K protinožcům
Tak několikatýdenní plánování a balení kupodivu vyvrcholilo mým odjezdem z České Třebové vlakem až na letiště. Ano, ČD už tuto destinaci prodávají, což jsem opravdu netušil. Ovšem koleje za hlavákem nikde, dál jede obyčejný bus.
centrum Sydney po ránu
Let s Emirates šel jak po másle, všechno na čas, jídlo jako vždy labužní, v Dubaii jsem akorát stihl pár cviků na záda a hned to letělo dál do Sydney. Tady chvíli pochmatávám, vlaky v neděli do města nejezdí, nakonec mě týpek v rozlišováku posílá na bus, kterej mě zadarmo hodil do města. Je to asi poprvé a naposled, co je na tomhle výletu něco zadarmo.
S tím balením jsem to opět přehnal. Sice jsem bral opravdu jen to „nejnutnější“, ale když člověk chce něco seriózně natočit a nafotit a přitom mít výbavu do hor a do každýho počasí, tak se prostě dostane na 35kg jen to hvízdne a já mám bohužel jen Gemmu 65l a ta opravdu není nafukovací. Takže si připadám jak betonovej vánoční stromeček na cestách. No, našel jsem bekpekra za rozumnej peníz a jelikož už byla noc, tak jsem zalezl na svojí postel mezi dalších deset oddychujících těl všemožných ras a pohlaví a pokoušel se vysvětlit tomu svýmu tělu, že ač už protinožců, tak by mělo mít taky noc. Opět marně, budím se každou chvíli.

Den 3. Ráno u klokanů, večer v buňce
Ráno spěchám šutlem zpátky na letiště a zbývající dvě a půl hoďky letu jsou už pohoda. Snažím se přes hustý mraky točit přelet přes zélandské Alpy a přitom ke mně nadšeně přiskočí sličná arabská letuška, jestli jí prý nemůžu to video poslat. Když jsem vystupoval v Christchurch z letadla, usmívala se a dala mi email, kam to mám poslat :-)
V Chris je vedro jak prase a začínám přebalovat a vymýšlet jak dál. První bus do Queenstownu jede až v noci a tak radši využiju čas a zkusím stopa jak před třinácti lety, kdy jsme tady byli naposledy.
Úplně jsem zapomněl ten vzrušující pocit svobody a nezávislosti, kterej to provází. Výpadovka je kousek u letiště, a po pár minutách mi zastavuje Robert, kterej si právě půjčil auto, aby se dostal pracovně na západní pobřeží. Škoda, že tam nakonec nejedu, to by byl terno stop. Místo toho to byla nakonec noční můra. Byl jsem tak unavenej a zároveň v euforii, že jsem se nechal vzít kus jeho směrem a pak mě vyhodil na míň důležitou cestu, která vede souběžně s tou hlavní. Tady jsem se ještě na dva poskoky s farmářem a včelařem posunul do jistého Glentunnelu, kde jsem úplně vytuhnul. Auta přestávala dvě hodiny před setměním jezdit, začalo pršet a tak jsem začal stopovat oběma směry, i zpátky do Chris. Nic, nula. Stan nemám, takže jdu do kempu a platím 40 dolarů za „kabinu“, jakousi buňku s proskleným čelem.

Den 4. Kruh se uzavírá
Ráno ještě stále poprchává, je nevlídno a stejně tak i na stopu. Další hodinu a půl oběma směry a nic. Až pak mě týpek bere do Lincolnu směrem zpět na Chris, ale vlastně bokem. Opět mu nerozumím skoro ani slovo. Připadám si jak dement a ne angličtinu ovládající našinec. Rozumím jen, že týpek dělá měření po zemětřesení, že jede jak blázen, protože spěchá a, že to kafe, co mi koupil mám od cesty. Víc jsem z hodiny kiwienglish nepochytil.

pondělí 21. listopadu 2011

Ochutnávka z archivu

Už za pár dní odlétám na Nový Zéland natáčet pilotní díl dokumentárního cyklu "V pohorách po horách". Pokud bude možnost, napíši sem jak se práce daří.
Jako ochutnávku jsem vyhrabal pár diáků z naší cesty z roku 1998.
Jak je dnes zvykem: použitá technika - Praktica MTL5 a tuším šíro practicar 28/2,8, kodakchrome 400





Natáčení zejména v okolí Glenorchy je možné především díky vstřícnosti firmy Canon, která mi půjčuje kameru XF 100, paní Vlaďce Kenneth, která se ujala role průvodce a také mé rodiny, která na to jako vždy doplatí. Děkuji!

Výstava Ptáci 2010 ve Svitavách

Výstava Ptáci 2010, která obsahuje fotografie ze stejnojmenné soutěže, doputovala díky ZO ČSOP Rybák do Svitav. Ve foyer multikulturního centra Fabrika lze tak shlédnout práci našich předních fotografů přírody a mezi nimi také tohoto mého orlovce :-) Výstava je zapůjčena od vyhlašovatele soutěže, přerovského muzea a potrvá do konce roku.