Gorily mezi Afrikou a Prahou ve vysílání ČT

V premiéře na ČT2 v pondělí 26. 12. 2011 v 14:15 a pak v reprízách ve středu 28. 12. 2011 v 06:00 a v pátek 30. 12. 2011 v 19:30 se bude vysílat náš koprodukční film Gorily mezi Afrikou a Prahou, který vznikl ve spolupráci a za velké finanční podpory Zoo Praha

Den 6. Vzhůru do hor!

Kudypak já se zítra dostanu na druhou stranu?

mořští racci hledají potravu až na hranici sněhu

Vždyť už taky bylo na čase, kvůli horám tady jsem. V ranním přesunu k busu do Glenorchy se prohýbám pod bagáží a neumím si představit, že se ještě budu plahočit přes hory. Házím ruksak do přívěsu a sedám si konečně mezi své – mezi trampy, jak se tady lidem s báglem říká. V autobuse panuje dobrá nálada, protože předpověď počasí nevypadá špatně. Glenorchy je víska s asi dvěstě obyvateli na druhém konci blankytného jezera Wakapitu. Kolem je obklopená fantastickou kulisou hor, kterou si asi ne náhodou vybrali tvůrci Pána prstenů jako lokaci. Mimochodem dnes tady úspěšně kvete byznys s návštěvou míst natáčení, kdy si najmete průvodce a on už vám s pomocí srovnávací fotky ukáže, kde přesně se která scéna odehrává. Já se tu potkávám s Vlaďkou Kennett která zde už pár let žije a na okolních stezkách zná každý kámen. Dnes mě veze na začátek treku do údolí řeky Rees, abychom se za pár dní setkali o několik kilometrů dál na konci treku pro změnu v údolí řeky Dart a pokračovali pak už spolu na Roteburn trek. Rees-Dart trek tvoří téměř okruh o délce asi 70 km, kdy je nutné vystoupat až do sedla Rees do výšky 1477 m.n.m., které obě údolí odděluje. Nechávám si u Vlaďky nepotřebný věci a vyrážím. Jen jsem už nestihl v Queens nakoupit jídlo a v Glenorchy toho moc do hor neměli, taky jsem nějak zapoměl, že bochník chleba na cestu v případě průhlednýho toast bread není to samé jako náš bochník. No nebudu to dál obcházet, prostě jsem si vzal málo jídla. Patery instantnudls jedné příchutě, dva pytlíčky vločkové kaše, pár sladkostí, ten chleba, kus sýra a med mi musí vydržet na čtyři dny pochodu.

Chata Shelter Rock

Široké řečiště s pásem travin se zúžilo a zanořil jsem se do pohádkového pralesa ze stálezelených pabuků, epifitů a kapradin. Nevěděl jsem jak hodně je místní značení v hodinách na knop, kolik toho můžu cestou točit a ukázalo se, že to mají hodně na knop. Člověk by musel letět, aby ty úseky dal na spodní hranici časovýho rozpětí.Mě tíží a křiví hlavně ten proklatej stativ, tak to jde ztuha. Už hodně pozdě večer jsem se doplahočil až k první chatě Shelter Rock, která je postavená na horní hranici lesa. Je tu jen jedna parta, co jde zítra dolů a pak zajímavá čtyřka z Aucklandu, což bude moje jediná společnost na zbývajících chatách. Jsou to mladí manželé a jejich otcové. Za celý 4 dny jsem jinak nikoho nepotkal.

Routeburn Great Walk...a taky Milford sound

jojo..Mitre Peak a Milford sound

Tady to Jackson před pár dny zabalil a šel točit Hobita jinam

Rees-Dart trek...zatím pár fotek

V pohorách po horách...Nového Zélandu

Den 1.-2. K protinožcům

Tak několikatýdenní plánování a balení kupodivu vyvrcholilo mým odjezdem z České Třebové vlakem až na letiště. Ano, ČD už tuto destinaci prodávají, což jsem opravdu netušil. Ovšem koleje za hlavákem nikde, dál jede obyčejný bus.

centrum Sydney po ránu

Let s Emirates šel jak po másle, všechno na čas, jídlo jako vždy labužní, v Dubaii jsem akorát stihl pár cviků na záda a hned to letělo dál do Sydney. Tady chvíli pochmatávám, vlaky v neděli do města nejezdí, nakonec mě týpek v rozlišováku posílá na bus, kterej mě zadarmo hodil do města. Je to asi poprvé a naposled, co je na tomhle výletu něco zadarmo.

S tím balením jsem to opět přehnal. Sice jsem bral opravdu jen to „nejnutnější“, ale když člověk chce něco seriózně natočit a nafotit a přitom mít výbavu do hor a do každýho počasí, tak se prostě dostane na 35kg jen to hvízdne a já mám bohužel jen Gemmu 65l a ta opravdu není nafukovací. Takže si připadám jak betonovej vánoční stromeček na cestách. No, našel jsem bekpekra za rozumnej peníz a jelikož už byla noc, tak jsem zalezl na svojí postel mezi dalších deset oddychujících těl všemožných ras a pohlaví a pokoušel se vysvětlit tomu svýmu tělu, že ač už protinožců, tak by mělo mít taky noc. Opět marně, budím se každou chvíli.

Den 3. Ráno u klokanů, večer v buňce

Ráno spěchám šutlem zpátky na letiště a zbývající dvě a půl hoďky letu jsou už pohoda. Snažím se přes hustý mraky točit přelet přes zélandské Alpy a přitom ke mně nadšeně přiskočí sličná arabská letuška, jestli jí prý nemůžu to video poslat. Když jsem vystupoval v Christchurch z letadla, usmívala se a dala mi email, kam to mám poslat :-)

V Chris je vedro jak prase a začínám přebalovat a vymýšlet jak dál. První bus do Queenstownu jede až v noci a tak radši využiju čas a zkusím stopa jak před třinácti lety, kdy jsme tady byli naposledy.

Úplně jsem zapomněl ten vzrušující pocit svobody a nezávislosti, kterej to provází. Výpadovka je kousek u letiště, a po pár minutách mi zastavuje Robert, kterej si právě půjčil auto, aby se dostal pracovně na západní pobřeží. Škoda, že tam nakonec nejedu, to by byl terno stop. Místo toho to byla nakonec noční můra. Byl jsem tak unavenej a zároveň v euforii, že jsem se nechal vzít kus jeho směrem a pak mě vyhodil na míň důležitou cestu, která vede souběžně s tou hlavní. Tady jsem se ještě na dva poskoky s farmářem a včelařem posunul do jistého Glentunnelu, kde jsem úplně vytuhnul. Auta přestávala dvě hodiny před setměním jezdit, začalo pršet a tak jsem začal stopovat oběma směry, i zpátky do Chris. Nic, nula. Stan nemám, takže jdu do kempu a platím 40 dolarů za „kabinu“, jakousi buňku s proskleným čelem.

Den 4. Kruh se uzavírá

Ráno ještě stále poprchává, je nevlídno a stejně tak i na stopu. Další hodinu a půl oběma směry a nic. Až pak mě týpek bere do Lincolnu směrem zpět na Chris, ale vlastně bokem. Opět mu nerozumím skoro ani slovo. Připadám si jak dement a ne angličtinu ovládající našinec. Rozumím jen, že týpek dělá měření po zemětřesení, že jede jak blázen, protože spěchá a, že to kafe, co mi koupil mám od cesty. Víc jsem z hodiny kiwienglish nepochytil.

Ochutnávka z archivu

Už za pár dní odlétám na Nový Zéland natáčet pilotní díl dokumentárního cyklu "V pohorách po horách". Pokud bude možnost, napíši sem jak se práce daří.
Jako ochutnávku jsem vyhrabal pár diáků z naší cesty z roku 1998.
Jak je dnes zvykem: použitá technika - Praktica MTL5 a tuším šíro practicar 28/2,8, kodakchrome 400

Natáčení zejména v okolí Glenorchy je možné především díky vstřícnosti firmy Canon, která mi půjčuje kameru XF 100, paní Vlaďce Kenneth, která se ujala role průvodce a také mé rodiny, která na to jako vždy doplatí. Děkuji!

Výstava Ptáci 2010 ve Svitavách

Výstava Ptáci 2010, která obsahuje fotografie ze stejnojmenné soutěže, doputovala díky ZO ČSOP Rybák do Svitav. Ve foyer multikulturního centra Fabrika lze tak shlédnout práci našich předních fotografů přírody a mezi nimi také tohoto mého orlovce :-) Výstava je zapůjčena od vyhlašovatele soutěže, přerovského muzea a potrvá do konce roku.

Podzimní Jizerky

Pár fotografií z podzimních Jizerských hor je zde. 

 

 

Hra na zelenou ve vysílání ČT

Obnovená soutěžní ekologická Hra na zelenou zítra ve vysílání České televize. V produkci a podle scénářů Nataši Slavíkové, moderované zpěvačkou Terazou Černochovou, hodnocené Mojmírem Vlašínem, jsem loni režíroval celkem 7 dílů. Začínáme v Bartošovicích se Záchranou orla sklaního, dále budou Mokřadní louky na Vysočině, Chýnovská jeskyně, Jizerskohorské lesy, dva díly z Hostětína a biofarma Slunečná na Šumavě. Na pár fotek z natáčení z Jizerek mrkněte sem, z Hostětína sem, ze Slunečné sem. 

Fotky ze Sumatry

Fotogalerie z natáčení dokumentu Tsunami po vlně zájmu, který produkoval a stříhal Tomáš Doruška

Fotky z natáčení filmu Netopýři ve tmě

Zde si můžete prohlédnout fotografie z natáčení dokumentárního filmu Netopýři ve tmě, který vznikl ve spolupráci s Českou společností pro ochranu netopýrů a v koprodukci s Českou televizí. Honza za něho mimo jiné získal na Ekofilmu 2010 Cenu studentské poroty.

Nový web

Tak je to tady! Po dlouhém plánování a hledání nejvhodnější formy publikování na webu, jsme se konečně dokopali k tomu, abychom rozjeli tento blog. Najdete zde zejména prezentaci našich pohyblivých a statických obrazů divoké přirody, pokud nám to čas dovolí, tak i různé novinky z natáčení dokumentárních filmů apod.
Přejeme nerušenou zábavu a v prvních měsících i trochu shovívavosti než stránky naplníme a vyladíme.

Honza Hošek a Marián Polák